Reklama
 
Blog | Nikol Zwrtkova

Islámský terorismus včera škrtl sirkou. A oheň války vzplál

Byl to smutný páteční večer už od jeho počátku. Jen shodou náhod jsem se nešla bavit ven a kvůli práci nakonec musela zůstat doma. Pohroužena do psaní později slyším, jak hodiny odbíjí jedenáctou. S vidinou kýženého oddechu zapínám Facebook. To, co na něm uvidím, ale rozhodně oddech nepřipomíná. 

Následující události už naberou rychlý spád – co nejrychleji spouštím živé vysílání ČT24, Reuters, Sky news a sleduju dění na Twitteru, které teď taky jeden živý přenos připomíná. A vůbec to nevypadá dobře. Počet mrtvých i zraněných neustále roste. Původně se vědělo o čtyřech útocích, najednou je jich šest. Dva sebevražedné. Minimálně jeden atentátník střílel automatickou zbraní. Při střelbě prý byl slyšet křik „Allahu Akhbar“.

Bojím se vůbec pomyslet na to, co se stane dál. Francois Hollande vyhlašuje výjimečný stav, Pařížané svým sousedům nezištně nabízejí nocleh a Barack Obama prohlásí, že to není jen útok na Paříž a Francii, ale na celou západní civilizaci.

Jako první mě napadá, že je to revanž za zabití Džihádisty Johna. Ale má vůbec jakákoliv organizace na světě, třeba i ta nejsilnější, moc vytvořit během několika hodin akci tak brutálních rozměrů? Ne, to rozhodně ne, chce se říct. Ale co když ano, a je tak mnohem silnější, než si vůbec dokážeme představit?

Ať už se k tomuto útoku nicméně přihlásí kdokoliv, zůstane tato série činů zapsána jako nejhrůznější teroristický útok na evropskou civilizaci v dějinách. A je to rozhodně ten nejhorší pátek třináctého, jaký jsme kdy zažili. Naše civilizace se změní, stejně jako před čtrnácti lety ta americká. Jen ještě nevíme jak. Možná se začneme víc bát, přestaneme tolik chodit ven, budeme si na všechno dávat mnohem větší pozor. Ale jde to vůbec? A není to náhodou to, co teroristé chtějí?

Národ, který žije ve strachu, totiž jedná úplně jinak než v míru. V děsu přijímá extremistická řešení, snadněji se uchyluje k násilí a je ochoten v rámci většího bezpečí přehlížet porušování základních lidských práv a svobod. Je zřejmé, že budeme o těchto útocích slýchat stále častěji. Nikdy bychom však neměli ztratit chladnou hlavu a zapomenout na to, jak trnitá cesta vedla k vytvoření naší civilizace. Nikdy jindy než teď by Evropa neměla být soudržnější a jednat jedním, společným hlasem.

Protože všechno, co v následujících týdnech a měsících učiníme, ovlivní jednotlivě každého z nás. Toto je začátek války, úplně jiné, než na jakou jsme byli dosud v historii zvyklí. A každý náš další krok může být rozhodující. 

Reklama